Čtvrtek 15. června roku 1997 z vysílačky ze služebního vozu Pohotovostní motorizované jednotky se ozvalo „Echo 213, Echo 213, Lípa.“ Hlídka ihned zareagovala: „Slyším.“ „Echo 213, Lípa, jeďte okamžitě Praha 4, náměstí Bratří Synků, tramvajová stanice směr Nuselská. Čeká tam na vás oznamovatel, kterému chtěl jakýsi mladík prodat nějaké šperky, a když odmítl, začal mu vyhrožovat zabitím.“
Podpraporčík Luboš Kozár a podpraporčík Michal Braniš okamžitě vyrazili na místo, do té chvíle avšak netušili, že se jednomu z nich tento zásah může stát osudným. Než dorazili na místo, kde na ně měl čekat oznamovatel, pachatel nastoupil do tramvaje číslo 11 a jel směrem na Nuselskou ulici. Policisté tramvaj dojeli a zastavili jí. Následovala odmlka. Lidem na operačním mohla připadat nekonečná. Trvala však pouhou minutu. Nikdo, kromě dvou mužů zákona a lidí přítomných v tramvajovém voze, po tuto krátkou dobu netušil k jaké tragédii se vlastně schyluje. Operační důstojník začíná volat zmíněnou hlídku. Bez odezvy.
Vrah Zounek začal střílet po policistech bez varování, nedal jim šanci, oba dva policisty vážně poranil, policista Luboš Kozár celý zkrvavený a těžce zraněný z posledních sil vraha zastřelil druhý policista Michal Braniš nehybně ležel v prostorech předních dveří na zemi. Na místě byl také jeden postřelený civilista.
Operační důstojník mezi tím vysílačkou vyrozumíval všechny okolní hlídky, které byly v blízkosti Nuselské ulice. Všechny dostupné hlídky okamžitě vyrazily na dané místo aby pomohly svým kolegům v nouzi.
První hlídka po příjezdu na místo ale konstatovala, že jsou na místě dva těžce zranění policisté a mrtvý vrah Zounek. Záchranáři zraněným policistům obnovili srdeční funkce a odvezli je do nemocnice. Po měsíci v nemocnici svým zraněním podpraporčík Michal Braniš podlehl, zůstal po něm sedmiměsíční syn a žena. Jeho kolega, podpraporčík Luboš Kozár se ze svých zranění léčil rok.
Policisté dnes v areálu Pohotovostní motorizované jednotky uctili památku. Čest jeho památce.
